VBT pro vysokoškolské sportovce

V prvním díle naší pětidílné série věnované VBT pro konkrétní skupiny se budeme zabývat VBT pro vysokoškolské sportovce a jeho přínosy!

V předchozích příspěvcích jsme se zabývali tím, proč je pojem „trénink založený na rychlosti“ (VBT) někdy zavádějící. Často se má za to, že VBT je užitečný pouze v případě, kdy trenér chce, aby sportovec zvedal činku rychle. Ve skutečnosti však sledování rychlosti činky v rámci VBT poskytuje v posilovně mnoho podkladů pro rozhodování, které by jinak bylo založeno pouze na odhadech. Prahové hodnoty rychlosti umožňují trenérovi a sportovci poznat, kdy je zátěž na čince příliš těžká (pokud sportovec pohybuje zátěží příliš pomalu) nebo příliš lehká (pokud sportovec pohybuje zátěží příliš rychle).

VBT může poskytnout informace o profilu síly a rychlosti konkrétního sportovce a odhalit jeho silné i slabé stránky na základě analýzy požadavků daného sportu a herní pozice [1,3–4]. Kromě toho může VBT díky okamžitým údajům a vyhodnocením poskytnout informace o stavu únavy a denní připravenosti [6, 8]. Navíc umožňuje trenérům i sportovcům zjistit, zda je zátěž, kterou zvedají, vhodná pro konkrétní vlastnost, na kterou trénují, podle zvolené rychlostní zóny [2,5].

STRES A VYSOKOŠKOLSKÍ SPORTOVCI

V rámci nejnáročnějšího mimosezónního programu může sportovec posilovat čtyřikrát týdně. Pokud má týden 168 hodin a tréninková jednotka trvá přibližně hodinu, má student-sportovec k dispozici zhruba 164 hodin týdně, během nichž ovlivňuje schopnost svého těla podávat optimální výkon. Tento vliv může být pozitivní i negativní. Pokud mluvíme o vysokoškolských studentech-sportovcích, na jejich rozvrh a čas klade řada dalších nároků, které ovlivní jak jejich výkon během tréninku, tak i to, jak se po něm zotavují.

Studenti-sportovci musí zvládat každodenní školní povinnosti a zkoušky, rušný společenský život, případně brigády nebo studijní stáže, nové možnosti v oblasti stravování (a konzumace alkoholu), cestování za sportem i zábavou, vztahy všeho druhu, koníčky, kroužky atd. To vše se vejde do 24 hodin denně a 168 hodin týdně po dobu jednoho semestru (který trvá přibližně 15 týdnů – tedy 2520 hodin). Každá hodina má potenciál přinést sportovci více stresu a omezit jeho výkonnost, nebo naopak zajistit lepší regeneraci a zvýšit jeho výkonnost.

TRÉNOVÁNÍ SPORTOVCŮ TAK, ABY DOSÁHLI SVÉHO MAXIMÁLNÍHO POTENCIÁLU

Tímto chceme zdůraznit, že po většinu dne i týdne nemá trenér na rozhodnutí sportovců žádný vliv. Přesto je stále na trenérovi, aby poskytl přesně ten správný podnět k tréninku, který povede k požadovaným a nezbytným adaptacím a optimalizuje tak výkon na hřišti.

To se může jevit jako složitý a skličující úkol, pokud nevíme, jak si sportovec vede. Ačkoli nám v tom mohou pomoci rozhovory s ním, celkový obraz doplní také soustavný sběr dat. Navíc právě tento sběr dat může poskytnout okamžitou zpětnou vazbu a umožnit trenérovi s jistotou zjistit, kdy je zátěž pro daného sportovce příliš velká nebo naopak příliš malá. Tímto způsobem můžeme trénovat naše sportovce na maximum jejich schopností pokaždé, když se s nimi setkáme, a vyloučit z rovnice dohady.

SPECIFICKÉ VLASTNOSTI PRO INDIVIDUÁLNÍ POTŘEBY

Většina kondičních trenérů si dobře uvědomuje, že vysokoškolští sportovci nejsou profesionální vzpěrači a že kromě časové zátěže mají v rámci svého týmu také specifickou roli. Ve většině případů se jedná o kombinaci techniky, síly, rychlosti a výkonu. Zatímco sportovní trenéři se mohou postarat o technickou stránku, je na kondičních trenérech, aby optimalizovali sílu, rychlost a výkon.

Toho můžeme dosáhnout tím, že důkladně porozumíme analýze potřeb daného sportu či pozice, sestavíme profil síly a rychlosti konkrétního sportovce, abychom zjistili, v jakých oblastech se může zlepšit, a následně budeme trénovat konkrétní vlastnosti s cílem tyto oblasti posílit. Bez VBT je těžké s jistotou určit, která vlastnost se právě trénuje.

Rychlostní zóny se téměř dokonale shodují s tradičními protokoly založenými na procentech, které předpokládají maximální nasazení [2]. Pokud se tato procenta – při zátěži – mohou v kterýkoli den pohybovat v rozmezí přibližně 18 % v obou směrech, je v našem zájmu ponechat méně na náhodě a více se zaměřit na přesnost [5]. Trénink v rychlostních zónách a přizpůsobování zátěže potřebám sportovce nám poskytne nejlepší šanci na snížení rizika zranění a zároveň zajistí vhodný podnět pro požadované adaptace.

ZÁVĚR

Tím, že data nejen shromažďujeme, ale využíváme je v reálném čase k optimalizaci tréninkových plánů, k posílení odpovědnosti v posilovně a jako ukazatel únavy v reálném čase, dáváme jak sobě jako silovým trenérům, tak i našim sportovcům tu nejlepší možnou šanci na dosažení jejich cílů. Vysokoškolští sportovci mají velmi nabitý program. Využíváním dat a technologií v posilovně můžeme přispět k tomu, aby silový trénink nebyl založen na odhadech, a zároveň optimalizovat čas i výkon.

DALŠÍ ZAJÍMAVÉ PŘÍSPĚVKY!

Zajímá vás, jaký názor má trenér na VBT? Podívejte se na naši sérii „Coach’s Corner“ s univerzitními trenéry pro silovou a kondiční přípravu!

Podívejte se na naši sérii „Návrat ke sportu po Covid-19“!

Více informací o Perch najdetezde! Podívejte se také na videa o produktech zde. A na naše stránky podpory zde.

Zpátky k základům? Podívejte se na počátky VBT a silového tréninku!

SLEDUJTE NÁS!

Sledujte nás i nadále, abyste nezmeškali další tréninkové materiály zaměřené na rychlost, tipy, triky a nástroje. A nezapomeňte nás sledovat na Twitteru, Instagramu a LinkedInu a dát nám lajk na Facebooku.

ZDROJE

1. Bourdon, P. C., Cardinale, M., Murray, A., Gastin, P., Kellmann, M., Varley, M. C., … Cable, N. T. (2017). Monitorování tréninkové zátěže sportovců: Konsensuální prohlášení Monitorování tréninkové zátěže sportovců: Konsensuální prohlášení. International Journal of Sports Physiology and Performance, 12(květen), 161–170.
2. Gonzalez-Badillo, J.; Sanchez-Medina, L. Rychlost pohybu jako měřítko intenzity zátěže při silovém tréninku. Int. J. Sports Med. 2010, 31, 347–352.
3. Jidovtseff, B.; Harris, N.; Crielaard, J.; Cronin, J. Využití vztahu mezi zátěží a rychlostí pro odhad 1RM. J. Strength Cond. Res. 2011, 25, 267–270.
4. Jiménez-Reyes, P., Samozino, P., Brughelli, M., & Morin, J. B. (2017). Účinnost individuálního tréninku založeného na profilování síly a rychlosti při skoku. Frontiers in Physiology.
5. Jovanovich, M.; Flanagan, E. Výzkumné aplikace silového tréninku založeného na rychlosti. J. Aust. Strength Cond. 2014, 22, 58–69.
6. Mann, B., Kazadi, K., Pirrung, E. a Jensen, J. (2016). Rozvoj atletů s výbušnou silou: Využití tréninku založeného na rychlosti u sportovců. Muskegon Heights, MI: Ultimate Athlete Concepts.
7. Mann, J. B., Thyfault, J. P., Ivey, P. A., & Sayers, S. P. (2010). Vliv autoregulačního progresivního silového tréninku ve srovnání s lineární periodizací na zlepšení síly u vysokoškolských sportovců. Journal of Strength and Conditioning Research.
8. Thorpe, R. T., Atkinson, G., Drust, B., & Gregson, W. (2017). Sledování únavy u vrcholových sportovců v týmových sportech: Důsledky pro praxi. International Journal of Sports Physiology and Performance, 12, 27–34.