Paul Balsom se na seminářích Catapultu v Tokiu a Soulu podíval do zákulisí šampionů Premier League 2016

Paul Balsom, vedoucí oddělení sportovní vědy a analýzy výkonnosti v týmu Leicester City, který v roce 2016 vyhrál Premier League, začal poprvé měřit tepovou frekvenci za účelem sledování zátěže v 80. letech 20. století a jako jeden z prvních sportovních vědců na světě začal na počátku 20. století používat první generaci 1Hz GPSport zařízení.

Paul se vrátil do severovýchodní Asie poprvé od mistrovství světa ve fotbale v roce 2002 a minulý týden vystoupil na našem japonském a korejském semináři před více než 130 trenéry. Když Paul hovořil o hodnotě, kterou mohou trenéři získat ze sledovacích technologií, hned na začátku zdůraznil tři klíčové body:

1. V týmových sportech existují tři druhy fyzické únavy, které mohou ovlivnit výkon, a to bez ohledu na psychickou únavu.
2. Technologie nerozhoduje, ale lidé. Vždy se kladl důraz na nábor nejlepších hráčů, ale nyní se nejlepší týmy zaměřují na nábor nejlepších zaměstnanců.
3. Sledování hráčů je důležitým nástrojem pro sledování zátěže a řízení zátěže je klíčovým prvkem pro zlepšení výkonnosti a snížení počtu zranění, což klubům šetří peníze a zvyšuje šanci na úspěch.

Výkonnostní kapacita

Rozdíl mezi výhrou a prohrou se zmenšuje, ale důsledky pro obě strany jsou stále větší. V sázce je stále více, a proto mohou sportovní vědci těžit z lepšího pochopení hodnoty, kterou jim technologie sledování hráčů přinášejí.

Sportovní věda a schopnost sledovat elitní sportovce není novinkou. V 60. a 70. letech minulého století vědci sledovali srdeční frekvenci a laktát v krvi, aby lépe pochopili, jak tvrdě sportovci pracují, ale nyní mají sportovní vědci k dispozici širokou škálu nástrojů, z nichž jedním z nejdůležitějších jsou zařízení pro sledování hráčů.

Jak tedy sportovní věda pomáhá fotbalovým týmům vyhrávat, ptá se Paul? Prostřednictvím dvou jasných výhod:

1. Snížení počtu zranění
2. Zlepšení výkonu kapacita

Hodnocení fyzické výkonnosti v týmových sportech je velmi složité, ale měření a pochopení výkonnostní kapacity sportovců je zásadní, zejména pro řízení zátěže a určení optimální zátěže, aby se zabránilo nedostatečnému nebo nadměrnému tréninku. Ale jak Paul opakuje: "Sledování hráčů neřídí zátěž, ale měří zátěž."

Tři typy únavy

Sledování hráčů je skvělým nástrojem pro vzdělávání trenérů, hráčů a sportovních vědců. Za zápas získáme přibližně pět set tisíc datových bodů na jednoho hráče, takže musíme pochopit, co hledáme.

Jedním z nejvýznamnějších zjištění Paulovy doktorské práce (High Intensity Intermittent Exercise) bylo, že když subjekty absolvovaly 40 x 15 m maximálních běhů s 30sekundovým odpočinkem mezi jednotlivými běhy, nedošlo během 40 běhů k významnému poklesu výkonnosti. Když však subjekty prováděly 15x 40m běhy s 30sekundovým odpočinkem mezi jednotlivými běhy, došlo po prvních čtyřech bězích k významnému poklesu výkonnosti. To vysvětluje přechodnou únavu při kolektivních sportech, která je definována jako "přecházení do stavu únavy a z něj během tréninku nebo soutěže při opakovaném úsilí vysoké intenzity v krátkém časovém úseku".

Kromě přechodné únavy je důležitá také kumulovaná únava, "kterou sportovci pociťují ke konci tréninku", a zbytková únava (mezi hrami), která se projevuje, když je sportovec unavený již před další hrou.

V australském výzkumném článku "Únavové monitorování ve vrcholovém sportu:(Taylor et al, 2012) došli autoři k závěru, že nejlepším způsobem, jak vyhodnotit zbytkovou únavu, je tzv. dotazník pohody, tj. požádat sportovce, aby ohodnotili, jak jsou unavení.

Dalším typem únavy je duševní únava, které bude podle Paula v příštích pěti letech věnována větší pozornost. Hráči dělají tisíce rozhodnutí každý zápas a důležitost každého rozhodnutí roste. Zatím plně nerozumíme důsledkům této skutečnosti a tomu, jak psychická a/nebo fyzická únava ovlivňuje rozhodování, zejména v obdobích přechodné únavy a/nebo ke konci hry.

Únava je složitá a sledování hráčů je důležitým nástrojem, který pomáhá lékařům a hráčům pochopit důsledky únavy na výkon během zápasu.

Snížení počtu zranění

V roce 2016 bylo v Major League Baseball vyplaceno na mzdách zraněným sportovcům přes 700 milionů dolarů. V Premier League to bylo přes 300 milionů dolarů. Odhaduje se, že přibližně 40 % těchto zranění by bylo možné předejít, přičemž klíčovým faktorem je řízení zátěže.

Když Leicester City v roce 2016 vyhrál Premier League, měl v každém zápase v průměru pouze jednoho hráče, který nebyl k dispozici kvůli zranění (96% dostupnost hráčů). Kromě toho v průběhu celé sezony využili pouze 18 hráčů, což z nich činí nejzdravější tým v lize.

Jednou z věcí, která pomohla ovlivnit míru zranění a tím i úspěch Leicesteru City na hřišti, bylo řízení zátěže. Hráči například často netrénovali trojky před každým zápasem (matchday minus tři, neboli MD-3). Zajímavým zjištěním bylo, že to vedlo ke znatelnému zvýšení intenzity během tréninku na MD-4 a MD-2.

Dalším klíčem k úspěchu Leicesteru City bylo "efektivní propojení mezi hráčským a trenérským personálem a lékařskou a sportovní vědou". Hráčům byla svěřena větší zodpovědnost za jejich vlastní úroveň kondice a pohody než kdykoli předtím.

Další informace o výkonnostní technologii společnosti Catapult najdete zde. Další informace o sportovní vědě, která stála za vítězstvím Leicesteru City v soutěži o titul, najdete v nedávném videu. Matta Reevese, vedoucího oddělení fitness a kondiční přípravy Leicesteru, na našem kanálu YouTube..